Kapitola 4
1 Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. (4:2) Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.
2 (4:3) Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.
3 (4:4) Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.
4 (4:5) Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.
5 (4:6) Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.
6 (4:7) Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,
7 (4:8) I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.
8 (4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.