Kapitola 137
1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.